Sociální pedagog a jeho postupy při sociální práci
Hlavními požadavky kladenými na informace jsou především objektivnost, úplnost a přehlednost. Sociální pracovníci by je tedy měli zpracovávat pokud možno v krátkém, jednoduchém a logickém souhrnu s ohledem na potřebu dodržování zásady ochrany osobnosti klienta proti možnému zneužití informací. Přechod od prvního shromažďování informací a jejich zápisu k diagnostice jako takové je samozřejmě pozvolný a hranice mezi nimi neurčitá. Obojí činnost koneckonců směřuje k identifikaci problému, díky němuž klient vešel do styku se zařízením a jeho sociálními pracovníky, a k jeho řešení nebo pokusu o řešení. Základní diagnostické metody v sociální práci jsou v podstatě totožné s metodami získávání informací, tj. rozhovor, pozorování a existující dokumentace.
Podle toho, zda se při intervenci zdůrazňují spíše sociální nebo individuální aspekty klientova problému, rozlišuje se mezi sociodiagnostikou a psychodiagnostikou, případně mezi společensky a individuálně zaměřeným zjišťováním okolností jednotlivých případů. Podle povahy případu se pak uplatňují více sociologické nebo psychologické diagnostické metody. Často je však toto rozlišování umělé, zejména je-li klientův problém komplexní povahy a je-li třeba zaangažovat ostatní členy jeho rodiny nebo komunity. Uvažujeme nejprve o individuální sociální práci s klientem. Při získávání informací o kladných stránkách osobnosti klienta se sociální pracovník může soustředit na následující témata:
– uznání existence problému
– akceptování zodpovědnosti za vlastní chování
– hledání rady a ochota ji přijmout
– ochota přijmout riziko změny navyklého životního stylu
– projevy citovosti, soucitu a zájmu o druhé
– zodpovědnost k zaměstnání a práci
– snaha vyrovnávat se s finančními povinnostmi
– schopnost sebeovládání
– schopnost plánovat a odpovědně se rozhodovat
– důvěryhodnost, spravedlivost a poctivost
– snaha porozumět jiným a jejich situaci
– akceptování rozdílů mezi lidmi
– ochota překonávat překážky
– schopnost vyjádřit vlastní názor
– schopnost hájit práva vlastní i jiných
