Princip sociální spravedlnosti

2.1.1 Princip sociální spravedlnosti:
Spravedlnost je obyčejně stavěna v opozici proti křivdě a bezpráví. Je považována za měřítko mezilidských vztahů, za základní mravní i náboženskou hodnotu, za základ právního řádu, základ států a veřejných politik. Spravedlnosti lze rozumět jednak v právním slova smyslu (tj. souhrn právních norem a zásad), jednak ji lze rozumět ve smyslu sociální spravedlnosti. Tu pak lze vymezit pravidly, podle nichž jsou ve společnosti rozdělovány příjmy a bohatství a také životní příležitosti a předpoklady mezi jednotlivé občany, případně sociální skupiny. Sociální spravedlnosti však bývá vtisknuta velice subjektivní pečeť, vzdálená od jejího objektivního nazírání, které je vedeno především myšlenkami humanizmu, dobra a obecného prospěchu v nejširším slova smyslu. Tato okolnost může vést, a často také vede, k mystifikaci sociální spravedlnosti, k jejímu nepřesnému a subjektivně chápanému výkladu a v konečném důsledku pak vadné interpretaci, nepochopení a odmítání některých forem sociální politiky jako nespravedlivých. Sociální spravedlnost je pojem relativní, přičemž k jeho řešení je třeba přistupovat zpravidla vždy z řady různých hledisek a přihlížet tak k podstatě a charakteru velice rozmanitých konkrétních sociálních situací.

2.1.2 Princip sociální solidarity:
Pojem sociální solidarita souvisí především s utvářením a rozdělováním, resp. přerozdělováním životních prostředků a podmínek jedinců a sociálních skupin v zájmu naplňování principu sociální spravedlnosti. Základem tohoto myšlenkového konceptu je poznání nezbytné nutnosti harmonické spolupráce mezi lidmi. Je výrazem toho, že člověk je sociální, tedy společenská bytost. Proto vždy a za všech okolností je svou existencí v jisté míře odkázán i na druhé a je závislý na soužití ve společnosti jako celku. Solidarita je výrazem lidského porozumění a pospolitosti, vzájemné soudržnosti a také morální odpovědnosti. Např. T.G. Masaryk ve svém slovníku naučném uvádí: „Solidarita je etickým příkazem, neboť člověk je dlužníkem společnosti a zříká-li se svých práv a privilegií ve shodě s ideou solidarity, je to jen splácení dluhu za prospěch, který skýtá společnost jednotlivci, rovněž jako dluh generacím minulým, jejichž statky nakupené pílí jsou mu k dispozici a povinností všech lidí je solidárně pracovat na rozhojnění tohoto bohatství“.